Fobie slavných kouzelníků

Úvod

Fobie pochází z řeckého slova ,,fobos“, a je to úzkostná porucha charakterizovaná chorobným, bezdůvodným strachem z věcí, situací nebo lidí.

Tento strach, může být velice ochromující, může člověku zasáhnout do života, znepříjemnit ho.

Člověk trpící nějakou fobii, zažívá při vystavení věci či situaci, ze které má fobii, nepříjemný pocit úzkosti, bušení srdce, pocit na omdlení, nebo pocit ohrožení.

U každého se může projevovat jeho strach jinak.

Strach jako takoví je něco, co prožívá každý z nás a je to tedy normální. U jedinců, kteří trpí fobii, je to však jiné. Často mají totiž jedinci fobii z věcí, které jim nemohou ublížit. Je to tedy strach, který nemá mnohdy racionální vysvětlení. Avšak pro člověka trpící onou poruchou, jde o závažnou a těžkou věc. Myslí si, že mu ublížit mohou a nedokáží se ovládnout.

Existuje velká spousta fobii, a trpí jimi jak mudlové tak kouzelníci. Avšak kouzelníci mají ještě navíc, fobie, které mudly netrápí. Jsou to fobie spojené pouze ze světem kouzel, který je pro ně ukryt. Avšak kouzelníci mohou trpět stejnými fobiemi, jako nekouzelné obyvatelstvo.

Skupiny

Ve své práci o fobiích slavných kouzelníků, se zaměřím na tři skupinky kouzelníků.

První skupinka budou kouzelníci a čarodějky z doby, kdy Bradavice navštěvoval Harry Potter a jeho přátelé.

Druhá skupinka budou slavní kouzelníci z doby, kdy Bradavice navštěvuji já.

Třetí skupinka budou budoucí slavní (někteří jsou slavní ale už teď, alespoň pro mě) koleje Mrzimor za doby, kdy navštěvuji Bradavice já.

Skupinka první – fobie za dob Harryho Pottera

Ronald Weasley – Arachnofobie

Myslím si, že u tohoto kouzelníka můžeme říci s jistotou, že fobii z pavouků určitě trpěl.

Z mnoha jeho jednání lze takto usuzovat. A kromě toho to sám několikrát řekl.

Arachnofobie je strach z pavouků. Lidé, kteří mají tuto fobii, mohou mít strach nejen ze živých pavouků, ale také z mrtvých či malovaných. Nebo i částí. Na velikosti také mnohdy nezáleží.

Je pro ně nemožné se jich dotknout nebo se na ně jen dívat. Je pro ně v momentě, kdy je spatří, velice těžké něco udělat. Ohromí je hrůza a děs.

U Rona je fobie pouze na pavouky živé. Při přípravě lektvarů mu nevadilo, že musel přidávat sušené pavouky. Avšak, živých se bál všech, a bylo jedno, jestli jsou malincí a neškodní, nebo obří a nepřátelští.

Vždy, když se někde objevil pavouk, snažil se z místa zmizet. Když však nebylo úniku, vytřeštil oči a byl krátkou chvíli ohromen.

Arachnofobie může u člověka vzniknout mnoha důvody. Může to mít za vinu to, že ho jako dítě strašili pavoukem, nebo byl pavouky napaden. Mohl být také někde pavouky pokousán, či snimi být v jedné místnosti.

Za Ronovou arachnofobii stojí jeho bratři Fred a George, kteří mu přeměnili jeho oblíbeného plyšového medvěda v pavouka. Musel to pro něj být šok.

Neville Longbottom – Antropofobie

I když u tohoto jistě slavného kouzelníka, by se dalo říct, že trpěl spíš Snapefobii.

Antropofobie je strach s lidí. Může to být buď z určitých lidí, nebo prostě ze všech lidí.

Abych tedy byla přesná, Neville brzy po nástupu do školy zjistil, že se velice bojí profesora lektvarů Severuse Snapea. Myslím, že pro něj bylo velice těžké chodit vůbec na lektvary. Musel si připadat strašně.

Ano, je pravda, že když studoval v sedmém ročníku, byl schopný se své fobii postavit a byl schopný s, v té době již ředitelem, bojovat.

Lord Voldemord - Tanatofobie

Fobie ze smrti, kterou podle mě tento slavný, ale zlý kouzelník trpěl.

Vím ,že v knize je napsáno, že se pouze chtěl stát nesmrtelným a nejmocnějším. Podle mě se však smrti i bál. Bál se toho, co čeká na toho, kdo zemře.

Avšak nebál se toho, někoho zabít a pohledu na mrtvolu. Na to byl podle mě až moc zkažený, že mu to nevadilo. Přitom lidem, kteří touto fobii trpí, může nahánět strach i pohled na mrtvého, rakev a na vše, co jim připomene smrt.

Navíc věřím tomu, že pokud byl Voldemort ochotný místo smrti rozdělit svou duši na 8 částí, musel se toho, že by umřel, hodně bát.

Jak však jeho fobie vznikla? To je těžká otázka. Podle mě to mohlo být tím, že prostě chtěl být věčný, a tak se toho začal bát. Nebo prostě už to měl v sobě.

Hermiona Grangerová – Hamartofobie, strach z neúspěchů

Hamartofobie je strach z omylů. Lidé s touto fobii se bojí, že něco udělají špatně a tím se dopustí omylu. Nebo, že se spletou.

Hermiona podle mě trochu z této fobie v sobě něco má, protože je pro ní velmi těžké přiznat si, že se v něčem spletla.

Také podle mě má velký strach z toho, že nebude úspěšná, že nedokáže vše co si zamane. Má v sobě něco, co jí nutí dělat vše na sto procent. Přitom jí ale zase něco říká, že všechno pokazila, hlavně při zkouškách. Vím, že se o ní tvrdí, že byla šprt, ale nemyslím si, že pouze toto, bylo důvodem jejího chování.

Skupinka druhá – Bradavice 2013

Matthew Whitecrow – Hypsofobie, Arachnofobie

O arachnofobii jsem již psala, strach z pavouků.

Hypsofobie je strach z výšek a pádů z výšek. Lidé s touto fobii se bojí chodit na rozhledny, lézt po stromech nebo navštěvovat vysoké budovy. Kouzelníci se pak bojí létat na košťatech či jiných dopravních létajících prostředcích. Bojí se pohledu z výšky i z toho, že by mohli spadnout.

Pan profesor a zdravotník Whitecrow se ale snaží s oněmi fobiemi bojovat.

Na hypsofobii jde tak, že chodí na rozhledny. Ale jak sám říká, jeho tělo zatím pořád reaguje tak, že se mu rozklepou kolena a motá se mu hlava. Co se týče psychiky, to dokáže kontrolovat, ale chtělo to cvik. Avšak je pro něj i dosti náročné, když jde po schodech (třeba u rozhledny) a ty jsou malé a úzké. Je to pro něj zneklidňující a nepohodlné.

Myslím si však, že profesor to zvládá víc, než si myslí. Vím totiž, že hraje famfrpál, takže určitě musí být víc v pohodě. Rozhodně to však může být forma jeho terapie.

Arachnofobii se snaží porazit tak, že se snaží rozvíjet co nejvíc soucitu a pochopení s těmito tvory a dostat reakce svého těla pod kontrolu.

Nicholas McElen – Oklifobie, Klaustrofobie

Tento podle mého názoru slavný kouzelník, trpí dvěma fobiemi. Jednu z nich dokonce máme společnou.

Oklifobie je strach z davu. Tedy z velkého počtu lidí. Jakmile je člověk mezi větší skupinou, projevují se u něj příznaky jako nepříjemný pocit, třes rukou a je vystrašený.

Jak sám Nicholas uvedl, necítí se mezi větším počtem lidí dobře. Pokud jde i jen po ulici, a vidí, že by měl jít s větší skupinkou, raději přejde na druhou stranu. Také mu není příjemné chodit do míst, jako divadlo nebo kino či famfrpálové utkání, pokud je tam plno. Snaží se ale z touto fobii žít, a když tedy musí, třeba na vlakové nádraží, tak prostě jde.

Klaustrofobie je strach z uzavřených a malých prostor. Pokud se člověk dostane třeba do výtahu či malé místnosti bez oken, může se mu zdát, že ztrácí vzduch. Bojí se, že se nedostane ve. Nebo prostě jen mu není dobře, klepou se mu kolena a je mu špatně.

Touto fobii trpím i já, takže p. Nicholase úplně chápu.

On sám říká, že si myslí, že se jeho klaustrofobie zlepšila. V tomto mu přeji hodně štěstí, já sama se ještě dost bojím když vidím skříň, kam bych se vlezla nebo výtah.

Niam i Tir-na-nog - Hypsofobie

Podobně jako pan profesor Matthew, i madam Tir-na-nog trpí strachem z výšek.

Madam má problém projít po vratkém mostu či strmých schodech. Má potřebu se vždy něčeho chytit. Avšak ne druhého člověka. Potřebuje mít pevnou oporu, protože druhý člověk by mohl spadnout sní.

Jak však sama říká, není to pro ní až tak hrozné a všechny situace, kde se ocitne ve výškách, zvládá. Jen se při tom necítí dobře. Cítí úzkost a strach. Ale je schopná celou situaci zvládnout, a proto se s tím nesnaží bojovat. Myslím, že madam patří velký potlesk, protože si myslím, že to, jak to zvládá je sám o sobě velký boj.

Skupinka třetí – Budoucí slavní Mrzimor 2013

Patricia Baloure – Arachnofobie, Akustikofobie, Nyktofobie

Mrzimorská studentka 2. ročníku, která má zároveň na starost žlutou pokladnu, je velice pilnou a šikovnou studentkou. Ale ani jí, se nevyhnula fobie.

Fobii z pavouků, arachnofobii, trpí Pat již od dětství, ale neví proč. Když uvidí pavouka, zalije jí studený pot, rozbuší se jí rychle srdce a velmi se bojí. Neví jak s tím bojovat, protože je to velice silné.

Spatřuje v tom omezení, že nemůže ani pracovat s pavouky, protože jí nedělají ani mrtví pavouci dobře. A také se musí vyhýbat místům, kde by mohli tyto nestvůrky být.

Akustikofobie je strach z hluku. U této fobie se člověk bojí všech hlasitějších zvuků. Ať už se jedná o křik, hudbu. Může se ale také bát zvuku vrtačky (mudlovská věc), kladiva. Také různé rány a výstřely, které mohou být způsobeny kouzly.

Pat si myslí, že tato fobie vznikla, když se jako malá lekla zvuku vrtačky, kterou v její blízkosti použil nějaký mudla. Pamatuje si toto jako první zážitek z hlasitým zvukem.

Od té doby měla problémy zůstávat kdekoliv, kde byl rámus. Dokonce se i jako malá bála dětí, které si moc nahlas hrály.

S touto fobii se ale snaží zatočit, a myslí, že se jí to vede. Pouští si pravidelně hudbu. Začala od tiché a pak každý den si zvyšovala hlasitost. Teď se již velmi lekne jen nečekaného hluku.

Myslím, že jí patří velká pochvala.

Nyktofobie, takto se nazývá strach ze tmy a nocí. A nejde o běžný strach jako zažívá v noci občas každý. Jde o takový strach ze tmy, kdy člověk nemůže jít v noci spát, v extrémních případech dostane hysterický záchvat když třeba večer vítr sfoukne všechny svíčky.

Patricia neví, jak tato fobie vznikla, ale ví, že jí dosti omezuje.

Má totiž velký strach spát ve tmě. Proto všude kde je, musí mít sebou svíčku, aby věděla, že si bude moci svítit při spánku. Sama říká, že je to pro ní velice trapné, ale že je to pořád lepší, než nespát vůbec.

Ani s touto fobii se jí nedaří bojovat. Vím, že to jak se cítí není vždy oprávněné. Ví, že nebezpečí nehrozí, ale nedokáže to přemoci.

Elizabeth Gibsonová – Fobie z mudlovského dopravního prostředku kola

Merlinužel se mi nepodařilo najít, jak se tato fobie jmenuje. A to si nemyslím, že je Elízka jediná, která z kola má strach. Pojďme si tedy tuto fobii nazvat Kolofobie.

U Elizabeth se tato fobie rozvinula, když jednou zkoušela na kole jezdit a málem jí srazilo auto.

Momentálně má strach se kola dotknout. Nebojí se sice v jeho blízkosti nebo se na něj koukat, ale to je asi vše. V žádném případě by na něj teď ale nesedla.

Omezení zatím velké necítí, protože jako čarodějka se umí přepravovat jinak, ale ví, že fobie jako taková není úplně dobrá.

Andrew Uroboros – nesnášení focení

Teď tady nemám ani tak fobii, jako spíš něco, co tento student 4. ročníku nanejvýš nesnáší. A tak tedy neví, jestli to třeba není fobie.

Již od dětství nenávidí, když ho někdo fotí. Je to pro něj nepříjemné a vždy, když na něj někdo zamíří foťákem, utíká daleko. Může to však být jen stud nebo prostě něco, co mu vadí.

Mudlovská zajímavost – Nomofobie

Tato fobie nemůže být známa nám kouzelníkům a čarodějkám. Jde totiž o strach ze ztráty mobilního telefonu nebo mobilního signálu.

Mobilní telefon je něco, čím se mudlové dorozumívají, volají si tím. Je to malá krabička a tu si dávají k uchu a do druhého konce mluví. Musí však do toho vrazit peníze, jinak by jim to nefungovalo. A to pokaždé, když jim peníze dojdou. Takže je to dosti drahá záležitost.

Taky mohou mobil používat jen tam, kde mají signál.

Podle chytrých lidí, trpí prý touto fobií asi každý druhý Čech. Není to srandovní?

Jak zkrotit Fobie?

Na fobie se musí pomalu a zlehka. Není to nic, co by se dalo překonat za pár dní.

Člověk trpící fobiemi, mi měl chodit k odborníkům. U mudlů jsou to psychologové, u nás čarodějů krotitelé fobii.

První věc kterou krotitel provádí je, že se snaží zjistit příčinu fobie. Poté o ni z pacientem mluví.

Poté přichází na řadu to, že se krotitel snaží pacientu ukázat, že věc, ze které má strach nemusí mít vůbec strach, a nebo nemusí mít až takový strach.

Poté se jde k tomu, že se pacient třeba dívá na obrázky věcí, ze kterých má strach, nebo se jinak přiblíží k dané věci.

Následně pak pacient jde do styku přímo s věcí, která ho děsí. Ale až když zvládá pouze koukání na danou věc třeba na obrázku.

Nakonec se snaží všechno zvládnout.

Závěr

Jak jde vidět, nejčastěji zmiňovanou fobii v mé práci je Arachnofobie. Nemůžu říct, že mě to nějak překvapuje, i když sama to nechápu. Já mám pavouky ráda.

To, že i spousta slavných, či budoucích slavných, kouzelníků trpí nějakým strachem, asi není nic zvláštního. Všichni jsme jen lidi.

Fobie tedy je něco, co postihuje stejně jak mudly ale i kouzelnické obyvatelstvo. Je to tedy něco, proti čemu by jsme měli bojovat společně.

Poděkování

Děkuji všem, kteří propůjčili své fobie pro mé OVCE. Moc jste mi pomohli.

Děkuji také všem, kteří mě ve Velké síni vyslechli a dávali dobré rady. Také těm, co mě vyháněli psát.

A velké dík i madam Seleně Enail Smithové za to, že mi umožnila OVCE dělat.

Jostein Lauierová