Famfrpálová kariéra bez koštěte

Vypracovala Chiara Cheisseová

Osnova:

I. Úvod

II. Trocha historie

III. Nástup dalších profesí

IV. Rozdělení profesí

1. Profese spojené se zápasem

1.1 Rozhodčí

1.2 Pomocníci rozhodčího

1.3 Komentátor

1.4 Pořadatelé

1.5 Uvaděči

1.6 Ostraha

1.7 Prodejci

2. Profese spojené s týmem

2.1 Trenér

2.1.2 Trenér týmu

2.1.2 Trenér specialista

2.2 Manažer

2.3 Týmový správce

2.4 Týmový poradce

2.5 Lovec talentů

2.6 Týmový advokát

3. Profese spojené s hřištěm

3.1 Vyhledávač lokalit

3.2 Famfrpálový architekt

3.3 Zastírači

3.4 Údržbáři

4. Profese spojené s rozvojem

4.1 Výrobci košťat

4.1.1 Vývojáři

4.1.2 Designéři

4.1.3 Zakouzlovači

4.2 Opraváři košťat

4.3 Vynálezci

4.4 Průzkumníci

4.5 Famfrpálový teoretik

4.6 Návrhář dresů

4.7 Výrobci famfrpálového zboží

5. Profese spojené s publicitou

5.1 Reportér

5.2 Famfrpálový zpravodaj

5.3 Famfrpálový popularizátor

5.4 Famfrpálový historik

5.5 Kurátor muzea

6. Ostatní profese

6.1 Provozovatel tréninkových center

6.2 Famfrpáloví úředníci

6.3 Famfrpálový lektvarista

6.4 Famfrpálový ošetřovatel

6.5 Učitelé famfrpálu

7. Bizardní profese

7.1 Famfrpáloví sabotéři

7.2 Majitelé famfrpálových zábavních center

7.3 Antifamfrpálisté

V. Závěr

VI. Seznam použitých zdrojů

*****************************************

I. Úvod

Když se řekne famfrpál, většina kouzelníků si vybaví dva sedmičlenné týmy na košťatech honící se za míči a snažící se o vítězství a prestiž. Už dávno však famfrpálový sport netvoří jen samotní hráči. Většina lidí ovlivňujících tento rozšířený a velmi oblíbený sport nenajdeme ve vzduchu, ale na zemi. Přesto se bez nich moderní famfrpál neobejde.

II. Trocha historie

Začalo to již v dávné minulosti, když se famfrpálový sport teprve rodil. Jakmile se od roku 962 začalo na košťatech létat, našli se nadšenci, kteří i přes útrapy z letu hledali, jak se na košťatech zabavit.

Zpočátku létání nebylo tak pohodlné, jak je známe dnes. Naopak se většinou používalo pouze kvůli přepravě, když nebylo zbytí. Letaxová síť tehdy nebyla k dispozici, stejně jako přemisťování. Obojí kouzelníci vynalezli o mnoho později. Kouzelníkům tak pro přepravu nezbývala jiná možnost, než použít mudlovský způsob. Tehdy poprvé bylo použito k přepravě koště. Tento způsob dopravy se začal mezi kouzelníky šířit, a jak vidíme, zachoval se dodnes.

Dnes se používá spíše při sportu, než k cestování, stejně tak v počátcích nebylo využíváno moc nadšeně. Sezení na koštěti bylo nepohodlné, o aerodynamice si mohli nechat zdát, tvar koštěte se moc nelišil od mudlovského, kouzla byla nedokonalá. Během cesty většinou letec nasbíral několik třísek do svého těla. I přes tyto útrapy se našli tací, kteří let na koštěti brali jako výzvu a oblíbili si jej. Díky nim mohl vzniknout sport, který si během pár století získal srdce téměř celé kouzelnické společnosti a rozšířil se po celém světě.

Zárodky famfrpálu se objevily již v 11. století. Tehdy se ještě jmenoval jinak – Hra z Amphorphoole Marsh, podle místa, kde se sešli první nadšenci. Nejprve šlo pouze o jakési honění na košťatech, velmi brzy někdo přinesl míč, který se hráči, nazývaní střelci, snažili umístit do korun stromů.

K zásadnímu zlomu došlo ve 12. století, kdy se násady košťat začaly tvarovat, aby lépe sedly kouzelníkům a zpříjemnili jim tak let. Už nebylo nutné na koštěti sedět v nepohodlné poloze, ze které pak jedince mnoho hodin bolelo celé tělo. Dalším ulehčením byl nápad s lakováním násad, takže se odbouraly strasti s třískami získanými během letu. A aby toho nebylo málo, v tomtéž století se začal rozmáhat výměnný obchod a tak se i méně zruční kouzelníci dostali k dobrým košťatům.

Od té chvíle už létání nebylo jen záležitostí nutného přesunu a hrstky „statečných“ z Amphorphoole Marsh. Jejich hra se zdokonalovala a šířila i mimo bažiny. Začalo se létat pro radost. A to byl začátek pro zábavu na košťatech v podání soutěží a her. Vznikalo jich více, ale Hra z Amphorphoole Marsh již měla své nadšence, kteří ji hráli, kdy mohli.

Když bylo létání pohodlnější, připojovalo se k nim stále více lidí. Ke střelcům se přidali odrážeči, kteří svými kyji odráželi očarované kameny, zvané Krváky. V korunách stromů byly zavěšeny koše, které hlídal brankář. Hra z Amphorphoole Marsh se postupně stala minulostí a vyvinul se z ní famfrpál. Když byla roku 1269 vypuštěna během zápasu první Zlatonoska, která zaznamenala úspěch, zrodil se poslední post týmu – lovec.

V této sestavě hrají famfrpálové týmy dodnes, i když míče i názvy některých postů změnily jména i vzhled.

III. Nástup dalších profesí

Famfrpál se stal v kouzelnické společnosti hitem a každý se v něm chtěl uplatnit. Vzniklo mnoho týmů, které si mezi sebou začaly měřit síly. V roce 1473 byl již natolik rozšířený a oblíbený, že se uskutečnilo první mistrovství světa.

Famfrpál byl v módě a získával si stále více fanoušků. Ne každý byl tak dobrý hráč, aby se uchytil v četné konkurenci a vydobyl si místo v nějakém lepším týmu. Několik schopných kouzelníků však uchopilo Camrál, jak se říká, a chytlo se příležitosti spolupodílet se na famfrpálovém sportu, i když ne jako hráči.

Našly se dvě skupiny kouzelníků. Jedni hledali uplatnění hnáni fascinací hrou a touhou ji vylepšit k jejímu prospěchu a posunout dál. Druzí ve famfrpálu viděli možnost „přiživit se“, zviditelnit, zbohatnout, proslavit se. Nešlo jim ani tak o famfrpál, jako o sebe. Ať už je hnalo cokoli, byli velmi podnikaví a našli si mnoho způsobů, jak se famfrpálu věnovat, i když nemají na samotnou hru tolik talentu jako jiní. Bez nich by však famfrpál nebyl tím, čím dnes je.

IV. Rozdělení profesí

Každý si hledal, co mu sedne nejlépe, v čem je dobrý a může přiložit ruku k dílu, i tak si ale můžeme profese rozdělit do šesti skupin, podle toho, čeho se týkají.

1. Profese spojené se zápasem

2. Profese spojené s týmem

3. Profese spojené s hřištěm

4. Profese spojené s rozvojem

5. Profese spojené s publicitou

6. Ostatní profese

7. Bizardní profese

1. Profese spojené se zápasem

Sem řadíme ty profese, které mají spojitost se zápasem samotným a zápasy by se bez nich neobešly.

1.1 Rozhodčí

Profese rozhodčího vznikla hned jako úplně první nehrací profese. Je to celkem pochopitelné, jelikož je jasné, že když se utkaly dva týmy, každý chtěl vyhrát a přizpůsoboval by si, co udělali, jestli hráli podle dohodnutých pravidel. A hra by se zvrtla v dohadování. Proto byl vždy zvolen nestranný pozorovatel, který dohlížel na hru a ve sporných případech měl hlavní slovo. Postupně už nebyl jen pozorovatelem, na kterého se obrací tým při sporu, ale aktivně dohlíží na hru a dodržování pravidel, píská fauly a hru aktivně soudcuje. O této profesi se nebudu více rozepisovat, neboť je plně spjata s koštětem, na kterém lítá během zápasu na hřišti mezi hráči a není tudíž předmětem mé práce.

1.2 Pomocníci rozhodčího

Zde už jde o klasickou profesi bez koštěte. I rozhodčí si někdy neví rady, neboť nedokáže zaznamenat úplně vše. Rozhodčím se nestane jen tak někdo, což je pochopitelné. Jsou na něj kladeny vysoké nároky, musí zvládat bravurně let na koštěti, kličky, manévry, aby dokázal uhnout z cesty nejen Potloukům, ale i hráčům řítícím se za Camrálem nebo za Zlatonkou, aby neovlivnil zápas. Také musí nazpaměť znát všechna pravidla a fauly, aby soudcoval zápas spravedlivě. A k tomu je třeba, aby byl rychlý a měl vynikající zrak, jak v oblasti normálního vidění, tak i periferního. Nesmí mu nic uniknout a to i přesto, že musí hlídat všechny hráče a míče. Sice toho zvládají hodně, ale občas se stane, že jim přeci jen něco unikne.

Po potížích s fanoušky i týmy po zápase Monstroseských strak a Pýchy Portree v roce 1529 přišel rozhodčí Jim Corsman, který po ostrém střetu skončil v několikaměsíční intenzivní péči lékouzelníků, s nápadem, že by na zápas měl dohlížet nejen rozhodčí, ale měl by mít pomocníka. Od následující famfrpálové sezony se nápad stal skutečností a při všech ligových zápasech a Mistrovstvích Evropy i světa má rozhodčí dva pomocníky. Aby však hráčům nepřekáželi během hry, nejsou na košťatech, jako rozhodčí, ale na zemi. Mají na starosti každý polovinu hřiště, kterou sledují svými záznamovými kouzly i Všechnohledem, aby v případě, že mají kapitáni týmu reklamace na rozhodčího, mohli zakročit a vše prozkoumat a uvést na pravou míru.

Na tyto pomocníky nejsou kladeny takové nároky, jako na rozhodčího. Nemusí ovládat dobře let na koštěti, dokonce jsou i tací, kteří létat neumí a například Greta Jorkinsson, známá a vyhledávaná zastánkyně této profese, která dohlížela na zápasy Mistrovství světa po celých dlouhých 30 let, má dokonce z létání fobii. Pomocníci rozhodčího však, stejně jako sám rozhodčí, musí znát všechna pravidla, být ostražití, zvládat mapovat svoji část hřiště a musejí být zběhlí ve sledovacích a záznamových kouzlech a prací s nimi.

1.3 Komentátor

Další velmi oblíbenou profesí je komentátor. Asi každý ví, co má na práci. Komentuje, co se děje na hřišti, aby fanoušci měli přehled. Požadavky na komentátora již nejsou tak velké. Sice by měl znát pravidla hry, manévry a fauly, ale už je nemusí znát tak doslova a do písmene. Zato na rozdíl od rozhodčího musí mít přehled nejen v právě hrané hře, ale i v celé soutěži.

Komentátor, který by jen popisoval doslova dění na hřišti, by byl dost nudný. Potřebuje oplývat výřečností, být v obraze, mít smysl pro humor, kterým své komentování dokáže opepřit, být pohotový. Minutu po nějakém zásahu by už asi diváky nezajímalo, co se stalo. Komentátor musí umět zareagovat okamžitě. Také je třeba, aby dokázal převést pohotově řeč na to, co potřebuje. Ne aby začal nějakou historku o hrajícím týmu, protože se zrovna nic neděje, a držel se jí až do konce, přestože na hřišti dochází ke zvratu. Ani nesmí svou řeč utnout a najednou mluvit o dění. Musí ovládat mistrovství nenásilného řečnického přechodu.

Komentátor by také měl mít výbornou paměť. Jak na jména a čísla hráčů, tak i na vše, co si kolem hrajících týmů našel. Bylo by smutné, kdyby hlásil, že střelec s číslem 8 z týmu v modrých hábitech se stříbrným šípem se právě vyhnul Potlouku vypáleném odrážečem s číslem 5 v černobílém hábitu se strakou. Nebo kdyby líčil, co se stalo na minulém zápase slovy, že jeden z hráčů, někde má napsáno i jeho jméno, ale nemůže ho najít, udělal to a to.

1.4 Pořadatelé

Žádný zápas by se nemohl konat, kdyby se nenašel pořadatel, či více pořadatelů, kteří by se postarali o jeho průběh.  Jejich úkolem je zajistit hladký průběh příprav na zápas, a to, aby se o zápase diváci dozvěděli, sehnat samozřejmě týmy, které budou hrát, aby bylo na hřišti bezpečno. Také je potřeba zajistit týmům zázemí a postarat se o diváky. V případě velkého zápasu je třeba sehnat ubytování pro diváky, během zápasu občerstvení, komentátory, rozhodčí, a další pracovníky, kteří jsou potřeba a o kterých ještě budu mluvit.

Samozřejmě ne vše zařizuje pořadatel sám. Je však na něm sehnat potřebné pracovníky, kteří se starají o specifické úkoly. Nebude sám komentovat, prodávat, dohadovat se s týmy, ubytovávat diváky i hráče, dělat reklamu. To je práce jiných. Ty ale musí oslovit a zasadit se o to, aby veškeré přípravy i zápas samotný proběhly v pořádku.

Pořadatel také vyřizuje veškeré nutné písemnosti související s utkáním.

1.5 Uvaděči

Každý větší zápas se neobejde bez uvaděčů, kteří dohlíží na diváky a starají se o to, aby se usadili na místech, na která mají zakoupené lístky. Také pomáhají divákům, kteří mají nějaké potíže a poradí jim, na koho se obrátit a kde je najít. Kdyby nebylo uvaděčů, mohl by na tribunách nastat chaos a vypjaté situace a ke slovu by se zbytečně často dostávala další profese, o které je třeba se zmínit.

1.6 Ostraha

Častokrát se v historii famfrpálu stalo, že se tribuny diváků změnily v bitevní pole. Mohlo jít o spory dvou diváků, které postupně přerostly v mnohačlennou bitku, o plánovaný střet fanoušků týmů hrajících proti sobě, o výtržnosti podnícené nudícími se diváky během dlouhého zápasu, o tlačenici na lepší místa, když svou práci zanedbali uvaděči či další.

V minulosti to byly celkem časté jevy, které byly někdy opravdu nepříjemné a ostatním divákům kazily dojem ze hry, kterou si mnohdy kvůli tomu ani neužili. Proto stále více pořadatelů začalo najímat kouzelníky, kteří střeží tribuny a pokud se začne schylovat k podobným střetům, ihned zakročí a aktéry uklidní či vyvedou, aby ostatní neohrozili a nerušili. Také střeží zázemí a šatny týmů, aby se tam nedostaly nepovolané osoby.

Jejich dalším úkolem je zakročit v případě, že je potřeba místo rychle evakuovat. Ať už z důvodů přírodní katastrofy, nebo když selžou kouzla chránící objekt před mudly a hrozí prozrazení kouzelnického světa, tak i ve známém případě, kdy na Mistrovství světa řádili Smrtijedi a vypukla panika. V těchto případech ostraha pomáhá kouzelníkům, usměrňuje je, snaží se potírat paniku a vyděšené diváky i hráče evakuovat, aby došlo k co nejméně škodám a zraněním. Pokud naznají, že sami situaci nezvládnou, jsou oprávněni zavolat na pomoc Bystrozory.

1.7 Prodejci

Prodejce famfrpálového zboží a suvenýrů najdeme na každém větším famfrpálovém zápase. Zde najde své uplatnění mnoho kouzelníků, většinou jde právě o skupinu těch, kteří hledají možnost, jak na famfrpálu zbohatnout a přiživit se. Každý si najde něco, čím diváky zaujme a to se snaží prodat. Najdeme zde klasické obchodníky, kteří prodávají občerstvení, jež zejména při dlouhých zápasech přijde vhod. Těmi se tribuny a prostor kolem nich, stejně jako tábořiště pro diváky, jen hemží.

Protože je nabídka neúměrná poptávce, předhánějí se, aby kupující zaujali. Proto vymýšlejí stále nové finty, jak na sebe upozornit. Můžete tak často potkat obchodníky navlečené v kostýmech vypadajících stejně jako pochutiny, které se snaží prodat. Nikoho nepřekvapí, když sedí na tribuně a kolem něj za pomocí levitačních kouzel poletují nápoje i jídlo, aby nalákaly diváky, že právě to chtějí koupit. Jsou samozřejmě ošetřeny protipřivolávacím a protiuchopujícím kouzlem, aby si je nikdo nepřivlastnil a nesnědl bez zaplacení. Samozřejmě prodejce čeká poblíž, aby vám je hned mohl prodat.

Mnohem více stánků však zaujímají prodejci s rozličnými předměty. Najdeme v nich napodobeniny kouzelných míčů, dresů oblíbených týmů, knihy o lize, o jednotlivých týmech. Životopisy hráčů. Další prodávají fotografie hráčů, samozřejmě s podpisem. O kousek dál někdo prodává famfrpálové časopisy, fotografie zajímavých momentů ligy. Další prodejci mají stánek s cukrovinkami ve tvaru košťátek či míčů. Jiný přijde s pohyblivými figurkami úspěšných hráčů. Nápadů je spousta a proto každým rokem prodejci přibývají. Dobře ví, že natěšený fanoušek koupí snad cokoli spojeného s famfrpálem za jakoukoli cenu. Obzvláště, když jeho oblíbený tým vyhraje.

2. Profese spojené s týmem

2.1 Trenér

Trenéři jsou pro famfrpálové hráče nepostradatelní a hráči se od nich učí umění hry, herním taktikám.

2.1.2 Trenér týmu

Trenér týmu je nejdůležitější neherní součástí každého týmu, na kterém záleží, jak bude tým úspěšný. Na trenéra je kladen veliký tlak jak ze strany hráčů, tak ze strany manažera týmu, tak i ze strany fanoušků. Pokud je tým neúspěšný, každý z toho viní trenéra. Člověk vykonávající tuto profesi musí být velmi zběhlý ve famfrpálu, musí znát přesně pravidla, hru samotnou, techniku létání, vyznat se ve všech manévrech, faulech, v herních taktikách protihráčů. Trenér by měl mít s famfrpálem osobní zkušenosti. Samozřejmostí je, že by měl ovládat let na koštěti a zvládat většinu hlavních manévrů, aby je mohl dobře učit své svěřence. Trenér učí svůj tým týmové spolupráci, je na něm, aby naučil svůj tým spolupracovat, myslet a hrát jako tým, podporovat se, rozumět si. Musí být vůdčí typ a mít schopnost učit. Také musí být tvůrčí, aby vymyslel něco, co ostatní týmy neznají a co by jeho týmu pomohlo vyhrát.

2.1.2 Trenér specialista

Někteří hráči, kteří skončí svoji kariéru, chtějí své nabyté zkušenosti zúročit a předat dále. Proto se v poslední době objevují střediska, kde někteří trénují určité mladé hráče konkrétní profese. Například hráč, který roky hrál na postu střelce, dělá soustředění pro nezkušené střelce, kde je seznamuje s tím, co se za léta svého působení v týmu naučil, učí je důležité manévry, seznamuje je s tím, co je pro střelce důležité. Po celém světě je již několik vynikajících trenérů zabývajících se tréninkem všech profesí, takže si každý hráč může najít toho svého.

2.2 Manažer

Manažer týmu je hned po trenérovi dalším nejdůležitějším členem týmu. Někteří dokonce tvrdí, že bez trenéra by se tým obešel, ale bez manažera by byl ztracený. A mnohdy tomu tak opravdu je. Není divu. Manažer týmu má na starosti vše, co se kolem týmu točí. Sjednává týmu zápasy, stará se o propagaci týmu, o jeho reklamu, shání mu výstroj, košťata, míče, dresy. Stará se o to, aby měl při zápasech dokonalé zázemí, zajišťuje týmu ubytování. On dává dohromady vše, co tým potřebuje. Je na manažerovi, aby tým měl svého správce, aby neměli problémy s údržbou. Manažer se stará i o to, aby se o týmu mluvilo. Pokud je tým neznámý, kolikrát nejde o chybu samotného týmu, že by hráli špatně, ale spíše o chybu jejich manažera, že svůj tým neumí prodat.

Z toho vyplývá, že manažer musí mít vynikající komunikační schopnosti, známosti na správných místech. Musí být podnikavý, dobře znát své svěřence, být empatický, aby reagoval na podněty a nedostával se do svárů s těmi, u kterých chce svůj tým prosadit.

Manažer se také stará o to, aby měl tým kde po celý rok trénovat. Také musí týmu zajistit sponzory, aby měli dostatek prostředků a nic jim nebránilo v tréninku. Většinou manažer vymýšlí i maskota týmu a image týmu.

2.3 Týmový správce

Týmový správce bývá mnohdy nedoceněný, přesto však nepostradatelný. Stará se o to, aby měl tým v pořádku vše, co potřebuje. Před zápasem nebo tréninkem přichází jako první do šatny, v době, kdy tým ještě dělá vše možné a po skončení tréninku nebo zápasu zase odchází i o několik hodin později, než tým. Stará se o to, aby měli hráči i trenér vše připravené. Chystá přípravu dresů, výstroj, rovná košťata na svá místa. Stará se o to, aby měl trenér v šatně k dispozici tabuli, aby mohl načrtnout plán hry a schémata. Také mu zajišťuje dostatek pergamenů, brk, kdyby potřeboval narychlo něco načrtnout během zápasu, v oddechovém čase. Zajišťuje i dostatek jídla a pití pro tým, aby se v šatně mohli občerstvit.

Po zápase většinou hráči odhodí své propocené dresy, košťata, trenér nechá po šatně náčrty a jdou slavit úspěch či zapíjet neúspěch. Zápas pro ně končí. Stejně tak po tréninku mají volno. Ne tak týmový správce. Jemu práce teprve začíná. Musí vše posbírat, uklidit, postarat se o očistu dresů. Zkontrolovat, zda nepotřebují zašít. Také je jeho práce dohlížet na košťata týmu. Pokud si všimne nějakého nedostatku, sjedná nápravu, nebo koště nechá opravit u patřičných odborníků. Také dohlíží na to, aby košťata hráčů jednou za čas prohlédli odborníci, přestože na nich není patrné poškození a posílili a obnovili na něm kouzla.

Správce odchází ze šatny až dlouho poté, co ostatní, teprve až když vše uklidí a připraví na další trénink či zápas. Také se musí postarat o zabezpečení věcí, aby se k nim v době volna nikdo nedostal.

Práce týmového správce je sice nevděčná, jen takové pomocné práce, ale zase se dostane do kontaktu se skvělými hráči a může se od nich mnohému přiučit.

2.4 Týmový poradce

Ne každý tým má svého poradce, ale ty nejlepší jej mají. Jde o takového pomocníka trenéra a manažera. Poradce většinou nepůsobí jen v jednom týmu, případně v něm působí jen omezenou dobu. Jeho prací je radit trenérovi a manažerovi, co můžou zlepšit, co dělat, aby obstáli v konkurenci. Jeho výhodou je, že netráví veškerý čas s jedním týmem, ale má přehled i o ostatních. Proto vidí nedostatky ve vedení týmu, které si sám tým neuvědomuje, protože v nich žije. On však, jako nezávislý pozorovatel, je postřehne a může na ně upozornit. Také může trenérovi či manažerovi týmu poskytnou malé srovnání s konkurencí a dodat jim cenné rady.

2.5 Lovec talentů

Každý tým potřebuje hledat dobré hráče, aby dosahoval výborných výsledků. A zde přicházejí ke slovu lovci talentů. Manažer týmu, který má potíže s výkony svých hráčů, nebo kde některý hráč bude končit svoji kariéru a bude třeba jej nahradit, většinou najme lovce talentů, aby jim našel náhradu.

Lovec talentů má pak za úkol křižovat zemi, případně okolí určitého místa, když si ho najme tým hrající místní ligu, a hledat všude možně nadějné hráče, o kterých zjistí co nejvíce a upozorní na ně trenéra týmu, aby jej mohl oslovit.

Některé týmy si dokonce lovce talentů platí neustále. Tým tak má stále ty nejlepší hráče, kteří mu dodávají prestiž a slávu a hráči se snaží, aby jejich výkony byly stále maximální, aby trenér neměl důvod je nahradit.

2.6 Týmový advokát

I tato profese je občas ve famfrpálu potřeba a některé přední týmy si raději platí svého advokáta, který je obhajuje, když se něco stane, aby se s nimi netáhly skandály a týmu nehrozilo zastavení činnosti. Jsou týmy, pro které je vlastní týmový advokát nutností, protože jejich hráči mají potíže se sebekázní a často něco ztropí. Ať už jde o šarvátky s jiným týmem mimo zápas, nebo o „kanadské žertíky“ na protihráče, se kterými je čeká zápas. Některým hráčům zase stoupne sláva do hlavy a myslí si, že mohou vše.

Zde je pak na advokátovi a jeho šikovnosti, aby je z potíží vysekal a aby tým neutrpěl škodu a nebyl vyloučen ze soutěže. Applebyské šípy a Wilbourské vosy by se bez advokátů díky svým pověstným neustálým střetům neobešly a tým Falmouthských sokolů dokonce zaměstnává hned tři advokáty, kteří mají neustálé ruce práce.

Týmový advokát se stará i o podpis smluv s hráči i pořadateli zápasů, kontroluje jejich platnost a znění.

3. Profese spojené s hřištěm

Zde je pole působnosti zřejmé. Týká se profesí starajících se přímo o hřiště a jeho okolí.

3.1 Vyhledávač lokalit

Famfrpálových hřišť je po celém světě sice dost, ale hra je stále velmi oblíbená a tak se stane, že v některé lokalitě, kde dříve tak rozšířený nebyl, se najdou hráči, kteří nemají kde hrát. Jindy zase může být nějaké hřiště již staré a nesplňovat požadavky na bezpečnost. Protože některá hřiště jsou již dost stará a okolní krajina se podstatně změnila, stává se také, že se mudlovská civilizace mění a místa, která byla dříve mudly neobydlená, už v současné době tak pustá nejsou. Pak je načase, aby se hřiště zbouralo a našlo se pro něj jiné místo, které nebude na hraně se Zákonem o utajení.

Z tohoto důvodu se našli kouzelníci, kteří se specializují na vyhledávání vhodných míst ke zbudování nových famfrpálových hřišť. Tito vyhledávači musí mít dobrý přehled o rozmístění mudlovského osídlení a o mudlovském vedení dopravy. Také by měli přesně vědět, co je k vybudování hřiště potřeba a brát v úvahu i další prostory. K čemu by bylo hřiště, kdyby nebylo možné v okolí ubytovat diváky? Kdyby tam bylo málo místa pro stánky obchodníků a nebylo by možné zřídit i místa pro relaxaci a pobavení fanoušků čekajících na zápas? To vše musí vyhledávač vzít v úvahu.

3.2 Famfrpálový architekt

Když vyhledávač najde místo vhodné k vybudování famfrpálového areálu, začíná práce pro famfrpálového architekta. Ten musí plochu shlédnout, podívat se, jak vypadá celé okolí a pak navrhnout rozmístění hřiště, šaten, tábořiště a ostatních potřebných ploch. Zhotoví přesné plány, propočítá vše do posledního milimetru, rozvrhne plány výdajů a materiálu, aby se našel sponzor a hřiště se mohlo postavit.

Famfrpálový architekt také navrhuje změny v již postavených hřištích a modernizuje je, přidává prvky zvyšující bezpečnost nebo navrhuje rozšíření hřiště a přilehlého areálu.

3.3 Zastírači

Další, kdo se podílí na vzniku nových hřišť a okolního areálu a na udržování stávajících, jsou zastírači. To jsou kouzelníci zběhlí v zastíracích, iluzních a repelentních kouzlech, kteří společnými silami dokáží celý areál zabezpečit tak, aby případným náhodným mudlovským očím zůstal skryt. Na zastírání objektu pracuje vždy několik desítek zastíračů, obzvláště u nových areálů, neboť je to práce velmi složitá a vyčerpávající. Nikdo kromě zastíračů nemá ani potuchy, kolik jednotlivých kouzel musí být na areál zakouzleno, než se může otevřít a uspořádat zápas.

3.4 Údržbáři

Když už je hřiště používané, ať už k tréninkům, či zápasům, je potřeba, aby se o něj i o přilehlé prostory k němu patřící někdo staral. A zde našli uplatnění kouzelníci, kteří nemají talent na jiné profese, ale u famfrpálu chtějí být. Údržbáři jsou povětšinou lidé, kteří nehledí na vlastní zviditelnění se a výhody či zisky, ale chtějí něco udělat pro podporu famfrpálu. Jsou nenápadní, většinou v ústraní, během zápasů na ně člověk většinou ani nenarazí, pokud se neobjeví potíže, nicméně jsou nepostradatelní a bez nich by nebylo možné hřiště provozovat a hrát.

Údržbáři mají na starosti celé technické zázemí. Starají se o hřiště samotné, sečou trávu na hřišti, natírají brankové obruče a starají se o jejich údržbu, pečují o tribuny. Čistí tribuny a celé plochy po divácích, kteří zanechali po sobě nepořádek, stejně jako tábořiště, pokud jde o větší zápas pro diváky, kteří nejsou jen z okolí. Také dbají na to, aby byly v pořádku sedadla na tribunách. K jejich péči patří i šatny, pokud se v nich objeví technické závady. Pokud se zápas odehrává v době, kdy dlouhodobě prší, někteří údržbáři dokážou ochránit kouzly diváky na tribunách, aby seděli v suchu.

4. Profese spojené s rozvojem

Do této skupiny se řadí profese, které se zabývají rozvojem famfrpálu a jednotlivých prvků při něm používaných.

4.1 Výrobci košťat

Výrobci košťat sice patří k profesi, která se točí výhradně kolem košťat, přesto jsem si dovolila je do své práce zahrnout. Košťata jsou jejich obživou, nicméně nelétají na nich. Pro famfrpálové hráče jsou výrobci košťat velmi důležití, proto je mezi ostatními profesemi zmínit musím.

Mezi famfrpálové profese se výrobci košťat řadí od 20. století. Do té doby se košťata nevyráběla pro specifické účely, ale pro univerzální použití. V 20. století již byl famfrpál na vysoké úrovni, hrálo mnoho výborných týmů a ty chtěly co nejlepší košťata. Tehdy první odvážlivce napadlo specializovat se pouze na závodní košťata. Na svět přišel Měsíční paprsek, první koště vyráběné výhradně pro famfrpálové použití. Nápad byl přijat s nadšením a vynálezkyně zaznamenala obrovské zisky. Jelikož byla na výrobu sama, nestačila zásobovat trh.

Toho se chytli další nadšenci. Na trh se brzy dostal Stříbrný šíp. I zde byl problém, že šlo o výtvor jednotlivce a trh neuspokojil. Tehdy se další podnikavý kouzelník rozhodl založit firmu, která by košťata vyráběla a dal tak naplno průchod novému směru výrobců. Roku 1926 firma uvedla na trh Zameták jedna. A protože na něm spolupracovalo více kouzelníků, mohli jich vyrábět dostatek, aby se trh zasytil a zisky firmy stály za to.

Od té chvíle se rodily továrny na košťata a začal konkurenční boj, jak ho známe. Firmy na závodní košťata se začaly hemžit jak trpaslíci na zahradě a každá se snažila získat prvenství na trhu.

Firmy na výrobu závodních košťat mají mnoho zaměstnanců, mezi famfrpálové profese se řadí tři skupiny z nich, které patří pod zdokonalovací sekci.

4.1.1 Vývojáři

Závodních košťat je na trhu velký výběr, a pokud chce firma prodávat svůj výrobek a mít zisky a prestiž, musí neustále udržovat krok s konkurencí a s požadavky hráčů a snažit se být o trochu vepředu. Od toho jsou vývojáři, kteří mají za úkol vymýšlet nové vychytávky, kombinovat, posuzovat, zkoušet, hledat, experimentovat, aby našli další možnosti vylepšení.

Díky jejich práci jde vývoj závodních košťat tak rychle kupředu. Situace již dospěla k bodu, že často manažer špičkového týmu shání každý rok sponzory pro nákup košťat pro tým, neboť ty, které před začátkem sezony koupí týmu jako žhavou novinku, v dalším roce jsou již zastaralé a kdyby na nich tým létal i druhým rokem, neudržel by krok s ostatními.

Vývojáři experimentují snad úplně se vším. S druhy dřev násady, ocasních proutků, jejich vhodnými kombinacemi, počtem a délkou ocasních proutků, s tvarem jejich zastřižení. V minulém století se často experimentovalo s přidáváním magických substancí do násady, s kombinací magických i nemagických dřev, někteří experimentovali i s přidáváním zvířecích i lidských částí orgánů nebo krve do násady koštěte. Zkoušeli, jak to ovlivní letové vlastnosti košťat. Dalo by se říci, že zkoušejí úplně vše.

Z toho vyplývá, že vývojář musí mít dobré znalosti všech druhů dřev, magických i nemagických, jejich vlastností. Musí se vyznat v aerodynamice. Je samozřejmé, že musí mít přehled o famfrpálu a o tom, co hráči od svého koštěte potřebují. Musí vědět, jak jednotlivé části koštěte ovlivňují letové schopnosti, aby mohli předvídat, co vylepšit.

Je to náročná a tvrdá práce, ale pokud ji kouzelník dělá srdcem a myslí na rozvoj famfrpálu, který tak miluje, práce ho naplňuje a nebere ji jako zátěž. Právě naopak, má rád výzvy a staví se jim čelem. Každopádně vývojáři jsou vždy magicky vázáni naprostou mlčenlivostí, aby nemohli prozradit, s čím jejich továrna experimentuje.

4.1.2 Designéři

Zatímco vývojáři experimentují téměř se vším a snaží se vylepšit koště celkově, úkolem designérů je starat se o vzhled. Mnoho hráčů dbá na vzhled koštěte a dobrý nápad designéra na netradiční barevné provedení či drobná odchylka ve stavbě koštěte oproti jiným modelům, případně nový drobný doplněk, mohou rozhodnout o prodejnosti.

Většina letců nechce to, co mají ostatní, ale něco výjimečného, co se odlišuje. Některé přední týmy dokonce samy objednávají jednotné speciální provedení pro celý tým. Jednotnou barvu či znak týmu na násadu, doplněk hodící se k nim. Dotváří to správnou kombinaci s jejich dresy a odlišuje je to.

Častým prvkem, se kterým pracují, je umístění polštářového kouzla, navržení jeho velikosti. Také experimentují s tvarem a umístění stupaček, tvarem násady a ocasních proutků. V těchto případech musí úzce spolupracovat s vývojáři a konzultovat s nimi navrhované změny.

Designér musí mít výborné znalosti aerodynamiky, vědět, na jakých principech přesně koště létá, jaké letové změny nastanou, když se něco změní.

4.1.3 Zakouzlovači

Poslední z famfrpálových profesí z oblasti výroby košťat jsou zakouzlovači. Jejich práce je velmi náročná a také nejvíce ceněná. Vždyť jsou to právě kouzla, co určuje úspěšnost na trhu. Vzhled koštěte, tvar a doplňky jsou důležité, ale bez správných kouzel by koště bylo ničím. Úkolem zakouzlovačů je použít správná kouzla, aby koště splňovalo dané požadavky. Kouzla musí být provedena pečlivě, aby nebyla narušena rovnováha.

Kouzla prováděná na závodních košťatech jsou opředena velkým tajemstvím. Každý majitel továrny má strach, aby se jejich trumfy nedostaly na veřejnost a konkurence je nepřipravila o výhody. Podařilo se mi zjistit, že jsou dvě skupiny zakouzlovačů. Ti klasičtí pracují se standardními kouzly, které zná každý, a nejsou tajemstvím. Ať už jde o kouzla, která se dostala ve známost, nebo kouzla, na která přišli jednotlivci, ne pracovníci továren a prodali je všem. Například známé polštářové kouzlo Elliota Smethwycka.

Pak je pár specialistů. Většinou se na tuto pozici dostanou zakouzlovači až po mnoha letech práce pro firmu, když se osvědčí a stanou se důvěryhodnými. Ti pak aplikují na koště nespecifičtější kouzla, která nesmí vyjít ve známost. I tak většinou mají kouzla rozdělená, aby nikdo neznal všechny stěžejní.

Vedení továren je tak trochu paranoidní, je ovšem pravdou, že vyzrazení by mohlo firmu položit. Tato skupina zakouzlovačů je vázána magickými smlouvami, aby nejen nemohli vyzradit tajemství firmy, se kterými pracují, ale znemožňují jim i přechod ke konkurenci.

Proslýchá se, že některé lepší společnosti si najímají ještě třetí skupinu zakouzlovačů, jejich existenci ale tají. Mají to být kouzelníci s velkými znalostmi a zkušenostmi košťatových kouzel a dobrou intuicí k magii. Jejich úkolem je zkoumat košťata konkurence a snažit se přijít na kouzla, která jsou na nich aplikována. Kdoví, zda je to skutečnost, nebo jen spekulace.

4.2 Opraváři košťat

V dřívějších dobách byli opraváři košťat hojně vyhledáváni, neboť dobrá závodní košťata jsou velmi drahá a ne každý si může dovolit koupit nové, když se mu s ním něco stane. Dnes už si koště nechávají opravovat jen jednotlivci nebo týmy hrající oblastní soutěže. Týmy, které hrají ve vyšší lize, většinou raději seženou sponzory na koště nové.

Je to tím, že moderní košťata jsou tak dokonalá a komplikovaná, že každý zásah do jejich magie, tvaru, či soudržnosti rapidně ovlivní výkon koštěte a i ten sebelepší opravář nedosáhne takových letových vlastností, jaké má koště neponičené.

Je samozřejmostí, že košťata předních značek musí opravovat opraváři přímo v továrně. Nikdo nezasvěcený by to v dnešní době nezvládl, díky výrobním tajemstvím.

Větší část práce opravářů košťat tvoří ne opravy, ale kontrola a seřízení košťat. Ani to už nyní nedělají sami majitelé košťat, aby omylem nezasáhli do aplikovaných kouzel. Raději pravidelně koště donesou do továrny a opravář se již postará o zabroušení násady, zastřižení ocasních proutků, jejich zpevnění, posílení svazovacího kouzla, kontrolu vyváženosti a akcelerace a u zakouzlovačů nechá ověřit, případně posílit, kouzla.

4.3 Vynálezci

Ne každý, kdo chce přispět k vývoji a zlepšení famfrpálu, se vyzná v košťatech. Uplatnění hledali v tom, čemu rozumí více. Díky tomu během počátku famfrpálu do dnešní doby došlo k postupnému vylepšování všech míčů, hřiště, i výstroje hráčů.

Zásadní změnou, která je dílem vynálezců u hřiště, jsou jistě brankové obruče. Vždyť zpočátku žádné brány nebyly, Camrál se umisťoval do korun stromů. Musel se najít někdo, koho napadlo, že bude lepší stromy neničit a více specifikovat místo dopadu Camrálu. Vznikly koše, které se do korun stromů zavěšovaly. Během staletí došlo k dalším změnám. Koše v korunách nahradily po dalším nápadu vynálezce sudy na pilotách. A v roce 1883 další vynálezce vymyslel brankové stožáry a od té doby máme ve famfrpálu obruče, jak je známe nyní, a na hřišti se objevilo pásmo brankoviště. Jinak v oblasti hřiště moc velké změny nenastaly. Ve skutečnosti se dochovaný popis hřiště ze 14. století shoduje s hřištěm dnešním, až na brankoviště.

U míčů už se vynálezci vyřádili více. Každý si našel to, co mu bylo blízké a všechny míče tak prošly změnami. Camrál postupně změnil barvu z hnědé na červenou, po zápase, který se hrál v deštivém a blátivém počasí, kdy míč několikrát spadnul do bláta a střelci jej v něm obtížně hledali. Dalším vylepšením bylo odstranění švů. Po vynálezu Daisy Pennifoldové již nemusí mít poutka, úchyty ani důlky pro prsty, protože díky jejímu kouzlu není tak hrozné, když střelci vyklouzne z ruky a padá k zemi. Neletí k zemi tlačen přitažlivostí, ale její kouzlo způsobí, že k zemi klesá pomalu a střelci jej mohou zachytit, aniž by se pouštěli střemhlav k zemi a riskovali zranění. Také v tom pomáhají další kouzla jiných vynálezců, která umožňují lepší uchopitelnost Camrálu.

Potlouky prošly ještě většími změnami a zapojilo se do nich mnohem více vynálezců. Nejprve se ke hře používaly pouze očarované kameny, Krváky. Později někoho napadlo, že by je mohl stesat do tvaru míčů, což se stalo. Během let a staletí došlo k mnoha úrazům, když byl Krvák, později přejmenovaný na Potlouk,  rozdrcen odrážečským kyjem, posléze holí. Hřištěm pak nelétaly dva Potlouky, ale mnoho odštěpků.

V šestnáctém století se na tento problém zaměřilo hned několik vynálezců a začali experimentovat s jinými materiály, než kamenem. Zkoušeli olovo, různé další kovy. Trvalo mnoho let, než byli s výsledky experimentů spokojeni. Měkké kovy měly za následek, že po zásahu holí se v Potlouku udělaly důlky, které změnily letové vlastnosti míče. Nakonec zjistili, že nejlepší materiál je železo a také železné Potlouky se používají ve hře dodnes.

I nejmenší míče se staly předmětem zkoumání a vylepšování vynálezci. Dokonce se u nich začalo jako u prvních. Je známo, že zpočátku se nepoužívaly Zlatonky, ale ptáčci, Zlatonosky. Málem byly díky tomu vyhubeny. Nakonec byly zakázány a přišel úkol pro vynálezce, jak je nahradit. Výzvy se chytla řada kouzelníků. Každý viděl příležitost, jak se zapsat do historie, kdyby se mu povedlo náhradu najít. Vymýšleli kde co, většina se zaměřovala na hledání či šlechtění jiného ptáčka, který by měl podobné schopnosti, jako Zlatonoska.

Ne tak Bowman Wright, kovotepec. Ten se na problém zaměřil v duchu své profese, nastudoval si, co Zlatonoska umí, proč je tak žádaná. A podle ní vyrobil míč, který kopíruje tyto vlastnosti. Bowman Wright se stal slavným a jeho výtvor používáme dodnes. Také dal příklad ostatním, že není nutné se dívat pouze jedním směrem, naopak pohled z jiné strany může být přínosnější. A že má šanci famfrpál zdokonalit i ten, který má profesi úplně odlišnou.

Během let i Zlatonka prošla změnami dalších vynálezců. Byla na ni aplikována různá kouzla, experimentovalo se s velikostí.

Přestože jsou hráči s míči v dnešní době spokojení, stále se najdou vynálezci, kteří se snaží vymyslet a prosadit další vylepšení. A to je dobře, protože kdyby se přestalo vylepšovat, hra by stagnovala.

Co se týká famfrpálové výstroje a výzbroje, opět se zapojují kouzelníci různých profesí. U výzbroje se jedná o vylepšování odrážečských holí. Tam nastala velká změna, neboť v počátcích hry používali odrážeči obyčejné kyje. Často se stalo, že Krvák, nebo později Potlouk při nárazu kyj rozdrtil a odrážeč utrpěl zranění. Vynálezci se na problém zaměřili a kyje nahradili postupně dnešními holemi, které jsou opatřeny mnoha výztužnými kouzly, aby k jejich roztříštění nedocházelo.

Vynálezci na poli famfrpálové výstroje zase hledají co nejlepší možnosti ochrany pro hráče. Vymýšlejí a zdokonalují různé chrániče, ochranné helmy a brýle, aby předcházeli zraněním hráčů při tvrdé a náročné hře, nebo je alespoň co nejvíce eliminovali.

4.4 Průzkumníci

Průzkumníci jsou důležití zejména pro vynálezce a výrobce košťat. Jejich náplní práce je pohybovat se mezi hráči a manažery týmů a sledovat, v čem vidí nedostatky. Jaká by měli přání na zlepšení. Vynálezci nebo výrobci košťat si je najímají, aby zjistili, co by mohli zlepšit a pak se tvrdě vrhnou do problému, který jim průzkumníci přinesou. To jim umožní být dopředu před ostatními odborníky stejné profese a přijít se žhavou novinkou, která zatne do živého.

V jejich práci jsou jistě nutností komunikační schopnosti a umění prodat své poznatky, stejně jako vnímavost a znalost famfrpálu. Také musí mít kouzlo osobnosti a působit věrohodně, aby se uměli vetřít mezi famfrpálovou elitu a přinést tomu, kdo je najme, poptávku od těch nejlepších, kteří se pohybují v samotném jádru sportu.

4.5 Famfrpálový teoretik

Famfrpálový teoretik je zvláštní druh famfrpálových nadšenců. Jsou to lidé, kteří mnohdy nikdy neseděli na koštěti, nikdy nehráli na žádném z postů. Přesto jsou hrou fascinováni a naprosto jí propadli. Přestože nemají zkušenosti s praxí, teoreticky znají naprosto vše. Jsou schopni odvykládat zpaměti pravidla, popsat veškeré fauly, manévry. Zajímají se o různé týmy, žebříčky, výsledky i průběhy zápasů. Orientují se dobře ve všech možných vynálezech. Znají mnoho z historie.

Famfrpáloví teoretici jsou často oslovováni jak zpravodaji, kteří hledají motivaci, o čem psát a informace o určitém tématu, tak i vynálezci. Díky tomu, jaké mají rozsáhlé znalosti, dokážou poskytnout cenné inspirace potřebné pro ty, kteří hledají, co by se dalo vylepšit a zda se s něčím podobným již dříve experimentovalo.

Často si k nim chodí pro radu i trenéři týmů, historici, nebo lidé, kteří mají na starosti zdokonalování pravidel. O konzultace s nimi se obracejí občas i týmoví advokáti, kteří řeší zapeklité precedenty a hledají, zda se v minulosti něco podobného již neřešilo.

4.6 Návrhář dresů

Kouzelníci zajímající se o módu si také uplatnění mezi famfrpálovými profesemi našli. Návrhář navrhuje co nejlepší a nejpříhodnější dresy pro tým, které jej budou symbolizovat. Na dresech záleží, neboť právě jimi hráči diváky zaujmou. Někteří volí dresy příznačné názvu týmu, jiní pomocí nich zastrašují protihráče. V historii se nalezlo už několik takových případů, kdy právě dresy zajistily méně nadaným hráčům skvělé výsledky v soutěžích.  Například tým Baziliškův dech, jejichž jedovatě zelené dresy se stříbrně vyšitým velikým baziliškem s rozevřenou tlamou jak na hrudi, tak i na zádech děsily své protihráče tak, že pouštěli Camrál a nedokázali se k nim přiblížit a hrát s plným nasazením. Stejně tak tým Pavoučí muži, kteří mají zase na hábitu obrovské plastické pohybující se pavouky. Ve vyšších soutěžích jsou podobné prvky zakázány.

Důležitý u famfrpálových dresů není pouze vzhled, ale i prodyšnost, ochranné prvky, to, jak hráčům sedí na těle a zda jim neznemožňují pohyblivost, proto tento post může vykonávat jen ten, kdo se v tom vyzná a má i smysl pro módu. Návrhář musí mít s famfrpálem zkušenosti, musí vědět, čemu hráči při hře čelí, neboť i ten nejkrásnější dres, který z dálky zaujme, je k ničemu, pokud se v něm hráč bude cítit nepříjemně.

Návrhář se musí vyznat i v materiálech, aby je vyráběl z prodyšných látek, které však moc neprofouknou při nepřízni počasí. Stejně tak na pohled pěkný dres hráči neocení, když bude celý zápas pršet a oni se několik hodin budou trápit v dresu, který se jim díky dešti přilepí na tělo a ztěžkne, protože návrhář neodhadl správnou látku. To vše musí brát návrhář v potaz.

4.7 Výrobci famfrpálového zboží

Někteří famfrpáloví nadšenci se rozhodli, že vytvoří celou řadu upomínkových předmětů souvisejících s famfrpálem a dalších doplňků. Úzce spolupracují s prodejci, kteří je nabízejí přímo u hřišť během konání zápasů, i s dalšími prodejci, kteří mají obchody na Příčné ulici a dalších kouzelnických nákupních zónách.

Výrobci musí oplývat kreativitou, manuální i magickou zručností a vyznat se v postupech výroby. Také musí být empatičtí, aby se dokázali vžít do tužeb famfrpálových nadšenců a svým zbožím je uspokojit. Famfrpálovou tematiku dokážou zpracovat leckteří výrobci. Najdeme tak famfrpálové zboží nejen na poli oblečení, chráničů, přileb, košťat a jejich atrap, ale i hračky, cukrovinky, reklamní předměty, brožury, hry, postavičky a mnoho dalších.

5. Profese spojené s publicitou

Těchto profesí se chopili famfrpáloví nadšenci, kteří oplývají velkou výřečností, mají dobré vyjadřovací a komunikační schopnosti a rádi jsou v centru dění. Mají dobré postřehy a baví je psát. Díky nim famfrpál zná každý kouzelník a informace o něm a všem, co se kolem něj děje, mohou všichni snadno nalézt. Existuje hned několik profesí, zabývajících se publicitou famfrpálu, každá se zaměřuje na něco trochu jiného.

5.1 Reportér

Reportéři se zabývají psaním seriózních článků o konaných zápasech, případně o nich hovoří v kouzelnických rádiích. Je několik časopisů i rádiových pořadů, které se zabývají pouze  famfrpálem a v nich reportéři přibližují čtenářům nebo posluchačům jednotlivé proběhnuté zápasy. Také si s reportéry často domluví schůzku manažer týmu, aby o nich napsal nějaký článek a tým tak získal publicitu. Reportéři pracují pouze s fakty, neženou se za senzacemi a fámami. Přesto i reportéři musí umět mluvit a psát poutavě, neboť stručné shrnutí faktů bez šťávy a nápadu na oživení by nikoho nezaujalo.

5.2 Famfrpálový zpravodaj

Famfrpáloví zpravodajové, na rozdíl od reportérů, často sahají po senzacích. Nezaměřují se pouze na odehrané zápasy a fakta, ale informují veřejnost o novinkách, hledají, co se kde děje a snaží se být první, kdo s tím veřejnost seznámí. Zpravodajové však nepracují už jen s ověřenými fakty, často se zaměřují na bulvární práci a hledají kde co, jen aby měli o čem psát. Shromažďují veškeré drby, pikantnosti, často oslovují znepřátelené týmy, aby na ten druhý něco „pustili do éteru“.

Z per či úst famfrpálových zpravodajů se dostávají na povrch různé fámy, nafouknuté polopravdy, „zaručené novinky“, skandální odhalení. Mnohdy nebývají pravdivé a oni to dobře vědí, je jim však jasné, že takto své příběhy prodají lépe a snáze famfrpálem osloví publikum.

5.3 Famfrpálový popularizátor

Nejen články v časopisech a relace v rádiích se zasluhují o popularizaci famfrpálu. Své o tom vědí popularizátoři. Jsou to ti, kteří se raději zaměřují na nenásilnou formu šíření famfrpálu do povědomí čarodějek a kouzelníků. Každý má svůj osobitý způsob, jak čtenáře zaujmout. Někteří píší knihy o famfrpálu plné rad a zpovědí bývalých hráčů nebo třeba výrobců famfrpálového zboží či vynálezců. Poutavým a nenásilným způsobem se snaží zaujmout čtenáře, kteří třeba famfrpál ani nemají moc v oblibě a ukázat jim, jakou chybu dělají, protože famfrpál je úžasný. Z lidí, kteří sice famfrpál sledují, ale nepropadli mu, se snaží udělat zanícené fanoušky. Do svých příběhů dávají srdce a snaží se psát formou, která chytne každého.

Jiní naopak informují poutavou a čtivou formou o různých famfrpálových soutěžích, ukazují, jak vypadá famfrpál v jiných zemích a srovnávají ho s domácím. Hledají odlišnosti a ukazují tak čtenářům, jak je hra rozmanitá.

Jsou i popularizátoři, kteří hledají zajímavé příběhy z famfrpálového prostředí a píší o nich. Vykonávají dobrou práci, protože se od nich čtenáři mohou dozvědět o zajímavých projektech nebo lidech, o kterých se toho moc neví, ale jistě by si pozornost zasloužili. Nedávno se na trhu objevila například kniha o famfrpálové Paralize a hned si Paraliga získala své příznivce. Většina kouzelnické společnosti ani nevěděla, že lidé s handicapem famfrpál hrají a mají vlastní Paraligu. Netuší, co je stojí se dostat ze dna po úraze a jak moc jim dává vědomí, že i přes zdravotní problémy mohou i nadále dělat svůj oblíbený sport a něco znamenat.

Další popularizátoři se nespecializují na články a srdceryvné příběhy, ale hledají možnost popularizace sportu různými básněmi na famfrpálové téma, baladami či psaním famfrpálových komiksů. Mezi nejznámější patří jistě komiks Zrádná Zlatonka nebo básnická sbírka Můj přítel Potlouk.

Poslední skupinu popularizátorů tvoří sami aktéři famfrpálu. Hráči, trenéři, manažeři. Sami píší knihy, ve kterých shrnují své poznatky a předávají je dále.

5.4 Famfrpálový historik

Famfrpálový historik sice nebývá viděn, většinou ani nechodí na zápasy, nezná se přímo s týmy, ale jeho práce je pro famfrpál také nepostradatelná. Jak by se mohl famfrpál zdokonalovat, kdyby nebyly záznamy o vzniku famfrpálu, o jeho vývoji, směrování, zdokonalování?

Famfrpáloví historici zkoumají, proč došlo k určitým změnám, jestli byl pokrok úspěšný, co se dělalo za chyby, co dlouho nebylo vylepšeno. Objevují dávno zapomenuté záznamy týkající se raného famfrpálu, kompletují je, aby s nimi mohli pracovat současní návrháři a vývojáři tohoto sportu. Hledají v historických pramenech, jak se poučit z dřívějších chyb, porozumět fungování kouzel v míčích, znovuobjevit dávno zapomenutá, fungující kouzla na košťatech, různé vychytávky, které někdo v historii používal, ale moc se o nich nevědělo, prostě se snaží najít cokoli, co povede ke zlepšení stávajících kouzel, pravidel, vlastností košťat, výstroje.

Fascinují je záznamy z dřívějších dob a jejich životním posláním je objevovat je. Hledají záznamy o staré události, popisy starých typů košťat, snaží se najít podrobnosti a rozdíly v typech košťat a zjišťují pomocí knih, kde se začalo s novinkou ve výrobě.

Rozesílají sovy do všech možných míst a snaží se propracovat k někomu, kdo jim může dát nějaké informace, o kterých se obecně neví, od očitých svědků událostí. Nebo z dávných deníků těch, kteří se famfrpálu věnovali před pár stoletími.

Díky své zanícenosti a honbě za minulostí a odkrývání dávno zapomenutého přispívají velikou měrou k rozvoji famfrpálu.

5.5 Kurátor muzea

Famfrpálová muzea nejsou moc rozšířená, i když se jich ve světě pár najde. Vznikají nejvíce na základě soukromé sbírky, kterou se majitel rozhodl rozšířit a prezentovat. Tento majitel se stará o celý chod muzea a získává pozici kurátora. Větší muzea pak vedou pověření správci, nemusí se tedy jednat vždy přímo o majitele.

Každý kurátor je zodpovědný za svěřené exempláře a sbírky. Ošetřuje je vhodnými kouzly, zajišťuje bezpečnost a vede odborné výklady pro veřejnost. Také přemýšlí, jak by mohl své sbírky (případně sbírky majitele) více zdokonalit a rozhojnit. Snaží se, aby jeho sbírky byly co nejvíce unikátní a poutavé pro návštěvníky, aby jimi oslovil co nejvíce lidí a jeho muzeum se stalo proslulé.

Vymýšlí aktivity vedoucí k větší popularizaci a snaží se předat návštěvníkům co nejvíce informací z famfrpálového odvětví. Některá muzea se zaměřují na famfrpál jako celek, jiná se specializují pouze na určité okruhy s famfrpálem spojené. To určuje kurátor muzea, případně majitel.

Nejznámějším famfrpálovým muzeem je Muzeum famfrpálu v Londýně. To vlastní unikátní exponáty a sbírky. Mimo jiné se kurátorovi podařilo získat nejstarší dochované koště a může tak veřejnosti ukázat, že s dnešním moderním koštětem mělo pramálo společného a let nemohl být ani trochu pohodlný. Také získal starý deník Gertie Keddleové z 11. století, i když se z něj zachovalo už jen několik stránek, které vystavuje.

6. Ostatní profese

Do této skupiny famfrpálových profesí se řadí ty, které by bylo obtížné zařadit jinam, neboť nejsou specifické jen na jednu oblast.

6.1 Provozovatel tréninkových center

Tréninková centra vznikla z důvodu velké poptávky po kvalitním zázemí pro týmy i jednotlivce. Provozovateli se většinou stávají zkušení hráči, kteří již nemohou profesionálně hrát, ale i nadále chtějí své zkušenosti nabídnout dál. Pro týmy i jednotlivce zde tvoří efektivní program a podmínky k trénování jednotlivých pozic a manévrů. Také dávají možnost pro pořádání zápasů mezi těmi, kdo sem přijdou.

Jednotlivci mohou užívat různé haly a místnosti, které jsou uzpůsobeny pro určité tréninkové situace. Jsou plně opatřeny kouzly a zabezpečeny bezpečnostními kouzly a prvky, aby návštěvník mohl trénovat, co potřebuje. Centra navrhují tak, aby měla  zvlášní místnosti pro trénink střelců, zvlášť pro odrážeče, pro chytače.

V současnosti začali provozovatelé využívat metodu simulací, kde si hráči mohou vyzkoušet časté i nevšední situace na hřišti a jejich řešení přímo na místě.

Provozovatelé také dbají o potřeby svých zákazníků, kteří v jejich centru tráví hodiny, někdy i dny. Ti lepší proto do svých areálů umisťují nejen odpočinkové programy a restaurace, ale i ubytovací jednotky a zábavní centra, aby si mohli návštěvníci nejen zatrénovat, ale pak se i zabavili nebo si mohli vyměnit své poznatky a zkušenosti s ostatními.

Z toho plyne, že provozovatel tréninkového centra musí vědět, co hráči potřebují a jak jim pomoci. Také musí být vnímaví a mít porozumění a ochotu přizpůsobit svoje centrum i náročným požadavkům návštěvníků. Musí předvídat, čím své návštěvníky zaujmout a jak vylepšit jejich čas strávený v centru, aby ho hojně navštěvovali, doporučovali ostatním a rádi se tam vraceli.

6.1 Provozovatel tréninkových center

Tréninková centra vznikla z důvodu velké poptávky po kvalitním zázemí pro týmy i jednotlivce. Provozovateli se většinou stávají zkušení hráči, kteří již nemohou profesionálně hrát, ale i nadále chtějí své zkušenosti nabídnout dál. Pro týmy i jednotlivce zde tvoří efektivní program a podmínky k trénování jednotlivých pozic a manévrů. Také dávají možnost pro pořádání zápasů mezi těmi, kdo sem přijdou.

Jednotlivci mohou užívat různé haly a místnosti, které jsou uzpůsobeny pro určité tréninkové situace. Jsou plně opatřeny kouzly a zabezpečeny bezpečnostními kouzly a prvky, aby návštěvník mohl trénovat, co potřebuje. Centra navrhují tak, aby měla  zvlášní místnosti pro trénink střelců, zvlášť pro odrážeče, pro chytače.

V současnosti začali provozovatelé využívat metodu simulací, kde si hráči mohou vyzkoušet časté i nevšední situace na hřišti a jejich řešení přímo na místě.

Provozovatelé také dbají o potřeby svých zákazníků, kteří v jejich centru tráví hodiny, někdy i dny. Ti lepší proto do svých areálů umisťují nejen odpočinkové programy a restaurace, ale i ubytovací jednotky a zábavní centra, aby si mohli návštěvníci nejen zatrénovat, ale pak se i zabavili nebo si mohli vyměnit své poznatky a zkušenosti s ostatními.

Z toho plyne, že provozovatel tréninkového centra musí vědět, co hráči potřebují a jak jim pomoci. Také musí být vnímaví a mít porozumění a ochotu přizpůsobit svoje centrum i náročným požadavkům návštěvníků. Musí předvídat, čím své návštěvníky zaujmout a jak vylepšit jejich čas strávený v centru, aby ho hojně navštěvovali, doporučovali ostatním a rádi se tam vraceli.

6.2 Famfrpáloví úředníci

Tato profese je velice rozmanitá. Řadí se mezi ně všichni, kdo se pohybují v administraci. Je to příležitost pro tzv. kariéristy, kouzelníky, kteří chtějí určovat směr famfrpálu, získat pozici, kde budou vidět, prosazovat se, mířit co nejvýše. Typickými úředníky jsou pracovníci ministerstva, kde mají velké zastoupení. Na famfrpál se přímo specializují kanceláře Vedení britské a irské famfrpálové ligy, které se nacházejí v sedmém patře Ministerstva kouzel. Přes ně se vyřizuje veškerá agenda.

Zde oficiálně vznikají a zanikají famfrpálové týmy, což obnáší mnoho papírování a ověřování. Registrují se zde i tréninková centra, kde nejsou kritéria tak přísná. Dále vydávají povolení ohledně zápasů, schvalování navrhovaných prostor a zprostředkovávají další kontakty na potřebné pracovníky. Též přijímají stížnosti a prošetřují podezření na trestnou famfrpálovou činnost (např. korupce). V neposlední řadě vedou databázi ověřených trenérů famfrpálových týmů, kteří mají platnou licenci.

Vedení britské a irské famfrpálové ligy je zodpovědné za dodržování zákona, dávají podněty na posouzení změny pravidel nebo začlenění nových faulů mezi platný seznam Mezinárodní famfrpálové federaci, která je nejvyšším správním famfrpálovým orgánem. Vydávají různé stanovy a pravidla ohledně britské a irské ligy.

Další úředníci, kteří jsou přímo spjatí s famfrpálem, jsou odborníci z Regulační a kontrolní správy košťat. Pokud chce nový výrobce košťat uvést na trh svůj model koštěte, musí nejprve projít schvalovacím procesem, kde je kladen velký důraz na bezpečnost. Stejně tak pokud se týmy britské a irské ligy rozhodnou použít závodní košťata vyrobená v cizích zemích, která doposud nejsou na seznamu schválených značek. Košťata mohou být schválená v jiné zemi, ale v Británii mohou být zakázaná.

Podobné pobočky na ministerstvu mají i ostatní země.

Další pracovníky famfrpálové administrace najdeme v oblastních pobočkách famfrpálových asociací, které podléhají správě ministerstva kouzel.  

Všichni famfrpáloví úředníci musí mít vynikající přehled o famfrpálu celkově, zejména se musí vyznat v teorii. Je dbáno na to, aby byli neúplatní a jednali ve prospěch famfrpálu jako celku, musí být nestranní. Také musí umět dobře komunikovat, prosazovat své názory, jednat v kolektivu.

6.3 Famfrpálový lektvarista

Někteří lektvaristé se díky svému zájmu ve famfrpálu začali specializovat na výrobu, zdokonalování a vymýšlení lektvarů pro famfrpál. Jsou vyhledáváni zejména většími famfrpálovými týmy, aby jim doporučil či vyrobil potřebné lektvary.

Famfrpáloví hráči mohou užívat lektvary dle schválených směrnic ministerstva kouzel, ve kterých se odborníci plně vyznají. Lektvaristé rozeznávají tři typy lektvarových přípravků. První z nich jsou lektvary mimo zápas, jsou zaměřeny zejména na posilování imunity hráčů.  Druhá skupina se zaměřuje na schopnosti hráčů a používají se přímo při zápase či tréninku. Patří sem různé lektvary zvyšující ostražitost, sílu a výkon hráčů. Výběr a užití těchto lektvarů musí být schválen Vedením britské a irské famfrpálové ligy, pokud hráč užije neschválený lektvar, může být výsledek zápasu anulován. Proto když lektvarista vynalezne nový lektvar, který by hráčům mohl pomoci, nesmí jim jej podat dříve, než ho dá k posouzení Vedení britské a irské famfrpálové ligy a ti ho neschválí.

Famfrpáloví lektvaristé se vyznají i v lékouzelnických lektvarech, které tvoří třetí skupinu. Úzce spolupracuje s famfrpálovým ošetřovatelem, od kterého zjišťuje požadavky na lektvary. Profesi famfrpálových lektvaristů většinou vykonávají lidé, kteří sami famfrpál mají v oblibě a alespoň rekreačně jej sami hrají. Proto vědí, co by mohlo hráčům pomoci a také jaká jsou častá zranění při hře a jak by při tom mohly jejich lektvary pomoci. Proto je lepší se při famfrpálu obracet ne na klasického lektvarologa, který je mistrem ve svém oboru, ale o famfrpálu toho moc neví a nedokáže reagovat na potřeby specifické pro famfrpál a zranění jím způsobená, ale na famfrpálového lektvaristu, který má přehled a pohybuje se na tomto poli.

6.4 Famfrpálový ošetřovatel

Některé týmy mají svého osobního ošetřovatele, který je vždy po ruce týmu. Od ostatních lékouzelníků se liší v tom, že si je při ošetřování plně vědom toho, co může ovlivnit výkonnost hráče, jaké lektvary, případně kouzla může použít. Kdyby se stalo, že hráč dostane v průběhu hry zakázanou látku pro famfrpál, nemohl by v ní pokračovat. Ošetřovatel spolupracuje s famfrpálovým lektvaristou.  

Výhodou famfrpálových ošetřovatelů je, že dobře znají famfrpál a mají zmapované, jaká zranění se často při famfrpálu vyskytují. Proto již dokážou tato zranění snadno ošetřit, neboť se na ně specializují a jsou jejich rutinou. Odhadnou, jaká léčba je nejvhodnější, aby co nejlépe eliminovali bolest a zranění vyléčili, aniž by byla nutná dlouhá rekonvalescence. Snaží se najít takové způsoby ošetření, aby bylo efektivní, nenáročné a aby se hráč mohl co nejdříve zase zapojit do hry. Žádný trenér by nechtěl půl sezony čekat na hráče, až lékouzelník vyčte z knih, jak vyléčit jeho zranění, prozkoumá, jaký styl léčby zvolit a pak ho pomalu léčí, dokud si není jistý, že je naprosto v pořádku.

Nevýhodou famfrpálových ošetřovatelů je, že pracují povětšinou se stejnými či podobnými problémy, ve kterých se vyznají naprosto skvěle, ale když nastane nějaký jiný větší zdravotní problém, neví si rady a raději zraněného předají do péče klasických lékouzelníků. I tak je jejich práce nepostradatelná, neboť většinou dokážou zranění zvládnout a to velmi rychle a s přehledem.

Famfrpálové ošetřovatele si najímají nejen přední týmy, ale i pořadatelé zápasů, aby hráčům zajistili případnou pomoc a bezpečí.

6.5 Učitelé famfrpálu

Poslední profesí, kterou si kouzelníci okouzlení famfrpálem našli, se netýká samotné hry a jejího zdokonalování, ale zaměřuje se na výchovu a vzdělávání. Učitelé famfrpálu jsou skupinou mužů a žen zabývajícími se informacemi, které šíří dál prostřednictvím výuky. Vyznají se ve famfrpálu, jeho dějinách i praktické stránce. Již ve školním věku se díky těmto učitelům mládež setkává s dějinami a základy hry. Nenásilnou formou jim přibližují hru, její základy, vše, co se děje kolem ní. Praktickou část tvoří samotné létání na koštěti, které může být pro mladé kouzelníky novinkou a velkým lákadlem do světa famfrpálu.

Tito učitelé se neomezují pouze na dorost, ale věnují se také vzdělávání dospělých kouzelníků. Většinou se jedná o formu kurzů, které využívají zejména začínající trenéři a pisálci v tomto oboru. Zde už se jedná o teoretické znalosti. Famfrpálová historie je velmi obsáhlá a každý, kdo se pohybuje v tomto oboru, by měl mít přehled. Tato skupina se jeví jako velice důležitou pro famfrpálovou oblast, jelikož to bývají první lidé, kteří mohou zapůsobit na mladou generaci a vnuknout jim zájem a nadšení o tento směr.

Současní profesoři se vyznají i ve famfrpálových týmech a ovládají i historii jejich vzniku a dějin. To dává dalším trenérům a manažerům možnost, aby se mohli poučit z chyb ostatních týmů. Záleží na tom, jak učitel dokáže famfrpál přiblížit. Ti, kteří jsou jím opravdu zaujatí a učí jej proto, aby pro něj nadchli i ostatní, dokážou nenásilně vyučovat a vyzdvihovat okamžiky tohoto sportu tak, že najdou mezi posluchači mnoho nových fanoušků.

7. Bizardní profese

7.1 Famfrpáloví sabotéři

Jedná se o kouzelníky, kteří se o famfrpál nezajímají. Jde o osoby s cholerickou povahou, které rády vyhledávají sváry a rozdmýchávají potyčky. Někdy je lze nalézt i mezi skalními příznivcemi určitého týmu, většinou ale bývají nestranní a je jim jedno, k čemu jsou najati.

Tyto osoby si občas potají najímají manažeři týmu či fanoušci, aby zavařili fanouškům či týmu konkurence. Podněcují pak potyčky na stadionu, napadají fanoušky týmu, pokud je na stadionu slabá ostraha, mohou se dostat i k hráčům týmu, proti kterému jsou najati a způsobit jim zranění. Také se zaměřují na šíření pomluv o hráčích, trenérovi, manažerovi a dalším spolupracovníkům týmu, aby tak snížili prestiž a důvěryhodnost týmu, proti kterému jsou poštváni.

Bývají najati nejen proti týmům a fanouškům, ale stává se, že jejich služby vyhledají i výrobci košťat na očernění konkurence. Pak konkurenci dělají falešnou negativní reklamu. A firma, která si je najala, si spokojeně mne ruce, když poškození zaznamenají propad v prodejnosti svého zboží a místo vymýšlení novinek se soustředí na očištění svého jména.

Za tuto nebezpečnou práci dostávají královsky zaplaceno, a proto si na provedení sabotérských zakázek dávají záležet a neštítí se porušovat zákony. Proti této skupině zasahuje tým z Oddělení kouzelných her a sportů ve spolupráci s Bystrozory, je však obtížné je odhalit a chytit, neboť si dávají pozor. Tato „profese“ je odvrácenou smutnou stranou famfrpálového dění.

7.2 Majitelé famfrpálových zábavních center

Mezi kouzelníky, kteří se snaží na famfrpálu co nejvíce vydělat, se řadí majitelé famfrpálových zábavních center. Jako první vzniklo takové centrum v polovině 20. století na v blízkosti anglického Sheffieldu. Velmi brzy tuto myšlenku přebrali další podnikavci s vidinou snadného zbohatnutí inspirovaní svým oblíbeným famfrpálem a těchto center je již několik po celém světě.

Nabízejí fanouškům famfrpálu realizaci svých famfrpálových snů v podobě různých famfrpálem inspirovaných atrakcí. Velkou část jejich propagace tvoří reklama. Jejich atrakce jsou plně uzpůsobeny famfrpálové tematice. Najdeme v nich oblíbený Koštědrom, Chytačskou dráhu, Potloukový dům hrůzy, Camrálový kolotoč, kde si návštěvníci atrakce během jízdy zkouší roli střelce a komu se podaří v rychlosti kolotoče vstřelit Camrál do obruče, dostane po jízdě malou cenu. Další oblíbenou atrakcí je Zlatonkový let, kdy se návštěvník usadí do balonu tvaru zlatonky, který se s ním pak vznáší nad celým areálem a může si jej tak prohlédnout. Stejně jako zlatonka i tyto balony mění směr letu, zvyšují a snižují rychlost i výšku. Pro milovníky adrenalinového dobrodružství je určena atrakce s názvem Vronského pokušení. Zájemce usedne na speciálně upravené velké koště upravené pro pět pasažérů. Zachytí je speciální poutací kouzla, koště je pomalu vynese do výšky 100 metrů a poté se s nimi střemhlavě řítí k zemi, kde se zastaví pouhý metr nad zemí. Pasažéři tak mohou zakusit pocity, jaké má chytač při provádění Vronského finty.

Majitelé těchto center musí oplývat kreativitou, znalostí a dovedností ochranných kouzel, která aplikuje na všechny své atrakce. Samozřejmostí je znát famfrpál, aby dokázal navrhnout správné poutavé atrakce.

Největším lákadlem center jsou i různé besedy či autogramiády předních hráčů a osobností.

7.3 Antifamfrpálisté

Tato skupina lidí na rozdíl od sabotérů nemá famfrpál ráda a okázale se to snaží dávat najevo. Nesnaží se však nikomu škodit a sabotovat hráče či profese, místo toho se zaměřují na to, že poukazují na nesprávnost famfrpálu, jeho hrozbě pro okolí. Poukazují na jeho nebezpečnost, na to, jak škodí přírodě, když se kvůli stadionům a přilehlým prostorám ničí lesy a mýtiny. Vyzdvihují zranění a smrtelné úrazy hráčů, poukazují na občasnou brutalitu diváků. Hledají právnické precedenty spojené s famfrpálovým děním a starají o jejich povědomí veřejnosti.

Pořádají různé protestní aktivity a snaží se co nejvíce fanouškům famfrpálu otevřít oči a odradit je od jejich zábavy. Nejsou radikální, snaží se navrhovat i řešení problémů. Ctí zákony. Antifamfrpálisté jsou ti, kteří často poukazují, že famfrpál se stává komerčním a mnoho lidí, co se kolem něj točí, upřednostňuje sebe a své bohatství na úkor čisté hry a zapálení pro samotný famfrpál.

Ač se to zdá nemožné, sami antifamfrpálisté mohou být famfrpálu velmi prospěšní. Stalo se tak už i v dávné minulosti, ve 13. století, kdy díky jejich aktivitám vzešel v platnost Zákon o ochraně Zlatonosek, které se již nesměly nadále při famfrpálu používat.

V. Závěr

Závěrem bych se chtěla zamyslet nad budoucností famfrpálových profesí a famfrpálu jako celku. Možná to vypadá, že už pomalu není co vylepšovat a chybí prostor pro další podnikavce, neboť trh je nasycený. Kouzelníci však byli vždy kreativní, takže si jistě pole působnosti najdou. Kdyby ne, bylo by to smutné, neboť by se rozvoj zastavil a hra by stagnovala. Pak by famfrpál čekalo zcela jistě pomalé upadání do zapomnění.

Já se spíše domnívám, že všechny famfrpálové profese budou i nadále zaznamenávat rozmach. Příznivců hry stále přibývá. Vznikají nové týmy, nové famfrpálové soutěže na všech kontinentech. Dokonce už i v Asii, kde je létání na košťatech a s ním i famfrpál stále v menšině oproti létajícím kobercům. A dokud poroste zájem o famfrpál, poroste i zájem o profesní uplatnění v dění kolem něj.

Kdo ví, třeba kouzelníci za pár století budou na dnešní famfrpál pohlížet jako na ranou fázi hry a v jejich době bude díky nástupcům dnešních pracovníků ve famfrpálových profesích famfrpál zcela odlišný. Přesto doufám, že tato hra i profese s ní spojené mají před sebou ještě velmi dlouhou budoucnost a budou se jí těšit ještě mnohé generace kouzelníků.

VI. Seznam použitých zdrojů

=> Poznámky z výuky Létání na Hogwarts

=> Famfrpál v průběhu věků (Kennilworthy Whisp)

=> Listiny z archivu Historického muzea v Coventry

=> Sebrané spisy z fondu Muzea famfrpálu v Londýně

=> Průvodce famfrpálovým světem (Ted Howly)

=> Historický vývoj košťat (Giselle Prewett)

=> Lexikon famfrpálu (kolektiv autorů)

=> brožurky ministerstva kouzel (Odbor kouzelných her a sportů)

=> propagační materiály tréninkových, zábavních center, antifamfrpálistů, týmů, výrobců

=> Přehled lektorských kurzů (MK)

=> časopisy Famfrpálové opojení a Famfrpálový svět

=> rozhovor s moderátorem pořadu Famfrpálová hodinka